Fotografie teriérů z 19. a z počátku 20. století svědčí o rozmanitosti tohoto plemene.Nešlo o jednotný typ, barva, struktura srsti i velikost byly různé. V polovině 19. století zažívala kynologie velký vzestup a o foxteriéry se začínali zajímat i nelovci. Kynologové lovecké schopnosti těchto psů téměř pomíjeli, důležitý však pro něj byl jejich vzhled. Foxteriéři se dostali do výstavních prostor, kde se kladl důraz na jejich zevnějšek. Byl vytvořen plemenný standart a více se vybíralo podle zušlechtěného niformního typu. Z těchto psů vznikl " luxusní" pohledný teriér, kterého známe dodnes.

 

 

 

 

Reverend John Russell byl jedním z nejstarších členů Kennel Clubu a je dodnes znám jako chovatel jedné z velmi lovecky upotřebitelných větví foxteriéra- po něm pojmenované Jack Russell Teriér. Tato větev je neotesanější, primitivnější formy a má kratší běhy, než moderní výstavní typ.
Kolem roku 1818 si Jack Russell od jednoho mlékaře jménem Marston obstaral teriéři fenu jménem "Trump" . Muselo se jednat o fenu velmi podobnou foxteriérovi, každopádně neměla tak nízké končetiny, jako dnešní jack russell teriéři.Vždy upředňostoval bílé psy se žlutými znaky.Russell choval krátkosrsté teriéry podle vzoru " Trump", s dlouhými končetinami, kteří mohli při lovu držet tempo s honiči.Můžeme se odmnívat, že "Trump" byla skutečně zakladatelkou chovu Jack russell teriérů.
Ačkoli byl Russell jedním ze zakladatelů Kennel Clubu a až do své smrti zůstal jeho členem, své teriéry po roce 1869 nikdy nevystavoval a nenechával je ani registrovat do plemenné knihy Kennel Clubu. Během šedesáti let své chovatelské činnosti Russell vytvořil typ tvrdých psů pro lovecké potřeby, kteří byli schopni spolehlivě vyhnat lišku z nory, ale neměli jí usmrtit. K tomu byli psi i malí, protože nevážili zpravidla více než 15 liber.

Jack Russell sám vystavěl svůj chov zjevně velice cílevědomě. Jeho záznamy jsou zřetelné a velice spolehlivé. Když svůj chov upevnil, prováděl přikřížení cizí krve jen velmi zřídka. Řeč je o psu "Old Jack", pracovním teriérovi z chovu Kapt. Percy Williamse, který na výstavách získal mnoho cen.Russell v šedesátých letech použil tohoto psa pro svůj chov.
Počínaje rokem 1880 jsou vystavováni různí psi, kteří měli za předky Jack russell teriéry, například roku 1880 " Carlise Tack" dcera Jack Russell - feny "Fuss". Další úspěšnou fenou byla "Pussy", tato byla panem Woottonem prodána chovateli, vystavovateli a rozhodčímu S. E. Shirleyovi za fantastickou cenu 40 liberšterlinků ( v té době činil roční plat vikáře 60 liber!). Po Russellově smrti se jeho psi rozptýlili.Velká část se dostala k panu C. H. Bassetovi z Watermonth Castle u Ilfracombe.
Psi měli tehdy již kratší končetiny, než tomu bylo u prvních psů Jacka Russella a měli poněkud kratší čenichy. Zachovala se jména a historky.Slyšíme zde o činech psa jménem "Tip", "Nelson" nebo "Nettle" atd.

 

 

 

 

 

I když se plemeno může pochlubit nezanedbatelnou historií, trvalo dlouho než se jím kynologie začala zabývat.Nní divu, protože chovatelé Jack russell teriéra se od počátku negativně stavěli k potencionálnímu uznání těchto psů jako plemene, uznání by totiž znamenalo i to, že by se psi dostali do výstavních kruhů.Pelmenný statut, nerozlučně spojený se zušlechťováním zevnějšku, vedl u mnoha pracovních psů k ústupkům od pracovních vloh k práci a procovních schopností.Milovníci pracovního Jasck russell teriéra to pokládali za nepřijatelné.
Dnes však je Jack russell teriér uznán FCI prozatímně a již existuje jeho standard vydaný pod hlavičkou FCI 14. 12. 2000 (číslo 345).

TOP